Olympionik z rychnovského gymnázia

Martine, jaká byla cesta do mezinárodního kola olympiády v němčině?

Pohodlná. Upřímně, neměl jsem žádné ambice, takže jsem šel do každého kola s tím, že si tam jdu popovídat a uvidím co dál. Prošel jsem celkem čtyřmi soutěžními koly – školním, okresním, krajským a celostátním. Pokaždé mi přišlo, že dál už se nemůžu dostat, ale vždycky se to nějak povedlo. A samotná cesta do Mannheimu? Byla pohodlná – vlakem se jelo hezky, doprovázela mne má učitelka němčiny Mgr. Lenka Brandejsová.

Takže postup závisel i na štěstí, nejen na němčinářských dovednostech?

Určitě. Témata mi padala hezky a měl jsem taky štěstí na pořadí. Je mi totiž milejší, když jdu v soutěžích na řadu jako jeden z posledních, a většinou se mi to poštěstilo.

Jak samotné mezinárodní klání v Mannheimu probíhalo?

Mezinárodní olympiáda v němčině trvala celkem deset dní, pouze dva však byly soutěžní. Jinak my jsme tomu s ostatními říkali dovolená. Organizátoři pro nás totiž připravili mnoho příležitostí k potkávání se se 120 účastníky z celkem 66 zemí světa. Absolvovali jsme řadu praktických i zábavných workshopů a samozřejmě jsme podnikali výlety do okolí. Silným zážitkem pro nás byl den v cirkuse: ve skutečném šapitó jsme si pod vedením profesionálů připravili vystoupení a to jsme večer sehráli před publikem. Já jsem například žongloval.

Samotná soutěž pak spočívala v napsání slohové práce na jedno ze dvou témat. Vybral jsem si dopis vedení školy o průběhu soutěže. Svůj výtvor jsme museli originálně zpracovat i po grafické stránce, doplnit ho fotkami… to pro mě bylo asi nejnáročnější. Následně jsme měli ve skupinkách po čtyřech sehrát čtvrthodinovou scénku na předem daná témata – tím naším byla diskuze občanů s vedením města budoucnosti. Další den jsme pak ve trojicích soutěžili v improvizaci na téma umělá inteligence. A to vše pak komise vyhodnotila.

Pokud tomu dobře rozumím, záleželo tedy hodně i na tom, s kým tě los svedl dohromady. S kým sis v Mannheimu nejvíc porozuměl?

Ano, velkou roli hrála i náhoda. Nejvíce jsem se bavil s Isidorem z Řecka, Ayanem z Pákistánu, Tomohirem z Japonska, Jaromirem z Kazachstánu, Adamem z Polska či Martinem ze Slovenska. Ten ostatně celou soutěž vyhrál. S mnoha lidmi jsem doteď v kontaktu.

V čem spatřuješ hlavní přínos této soutěže a co pro tebe zároveň bylo největší výzvou?

Jednoznačně v příležitosti žít v němčině. Ta soutěž nám ukázala, že jsme schopni žít v Německu a domluvit se. To mě, nás všechny hodně posulo. A co bylo těžké? Pro organizátory určitě ukočírovat těch více než sto mladých lidí z celého světa, někdy jsem je až litoval. A pro mě…? Asi domluvit se s každým. Protože znalosti i přízvuk účastníků byly rozdílné, takže někdy jsem se musel vyjadřovat hodně jednoduše a ověřovat si porozumění.

Martině, kdy a kde se v tobě vlastně vzala láska k německému jazyku?

Když jsem nastoupil na gympl, poslouchal jsem kapelu Rammstein, která zpívá německy. Díky tomu jsem v tercii, kdy jsem se začal učit němčinu, neměl potíže s výslovností či čtením. Tak jsem se němčině věnoval i sám ve svém volném čase, dělal různá cvičení navíc, a hlavně – učil jsem se pravidelně. Pravidelnost opravdu považuju za to nejdůležitější. Letos se mi podařilo němčině věnovat nejvíc času – právě díky soutěži, která mě hodně motivovala posouvat se stále dál.

Nabízí se otázka, jaké jsou tvé další plány, záměry s němčinou?

Zatím němčinu vnímám spíš jako prostředek než cíl. Přál bych si studovat v Německu. Zajímám se o mezinárodní dění, politiku a podobně, a tam je znalost jazyků obecně velmi důležitá.

Martine, děkujeme za báječnou reprezentaci naší školy, města i země a přejeme ti hodně zdaru!

Za předmětovou komisi NJ Mgr. Eva Nouzová