Jako všechny třetí ročníky jsme se i my letos zúčastnili
tradiční literární exkurze do Prahy, jejímž vrcholem mělo být večerní
představení v Divadle na Vinohradech. Exkurze se konala v pátek třináctého —
což jsme zpočátku považovali jen za zajímavý detail. Jak se ale ukázalo, možná
jsme tomu měli věnovat trochu víc pozornosti.
Náš výlet začal jako každý jiný. Všichni jsme se slavnostně
oblékli a natěšení — i když trochu „sešněrovaní“ — se vydali na cestu. Avšak
literární postavy jsou bytosti nevyzpytatelné, a jak se ukázalo, mohou dokonce
onemocnět. Setkání s Romeem bez Julie by ztratilo své kouzlo, a tak nás hned po
příjezdu čekala zásadní otázka: Co teď?
Přestože Julie „odešla ze scény“ dříve, než bylo plánováno,
a celé představení bylo zrušeno, rozhodli jsme se držet původního programu.
Vydali jsme se tedy na Vyšehradský hřbitov, kde jsme se s pracovními listy
v ruce marně snažili najít Karla Čapka a zároveň z nejzazších koutků
paměti tahali májovce, ruchovce a lumírovce.
Po tomto literárním „pátrání“ vedly naše kroky za dalším
kulturním zážitkem, tentokrát do Stavovského divadla, kde jsme během
komentované prohlídky měli možnost nahlédnout do jeho historických prostor,
dozvědět se více o jeho bohaté minulosti i o tom, jak funguje dnes.
A jelikož jsme náhradu za původní představení nenašli, tak
nám dříve, než jsme čekali, zbyl volný čas. Ten jsme využili po svém. Někdo
objevoval památky, jiný kavárny a někteří z nás pravděpodobně jen hledali, kde
si sednout a chvíli odpočinout.
Ačkoli náš literární zážitek nebyl přesně takový, jak jsme si ho představovali,
odvezli jsme si z Prahy poučení, že i když se někdy příběh nevyvíjí podle
plánu, může mít stejně dobrý konec.
Dnes je 27. března 2026
a svátek má Dita.
Co hledáte?