Gymnázium F. M. Pelcla

Cesta na západ

(exkurze do Kojeneckého ústavu v Aši)

Jednoho dubnového rána se skupinka 10 studentů pod vedením Mgr. Provazníka schází na nádraží v Rychnově nad Kněžnou a vyráží na cestu přes celou republiku. Jde o 10 studentů Nepovinné psychologie, kteří se rozhodli smysluplně využít svůj volný čas a propůjčit se dobré věci – projektu Otevřená náruč organizovaném Občanským sdružením Provázek.

Cesta byla dlouhá se zastávkou v Plzni, kde jsme si prohlédli historické centrum, navštívili pár zajímavých památek - historické podzemí, nejvyšší kostelní věž v ČR, pivovarnické muzeum a výstavu o Tibetu, ze které na nás dýchl klid a mír a zároveň donutil k zamyšlení o nelehkém postavení této země ležící takřka na střeše světa. Po této zastávce cesta pokračovala dál až na samý konec naší vlasti. A nádraží nás přivítal ředitel ústavu v Aši. MUDr. M. Rákos a dovezl nás až na místo. Západní kout naší vlasti je vůbec zajímavý, až tam si člověk uvědomí, jak poklidný je náš region, samotná Aš je město dvou tváří, v kontrastu tu stojí oprýskané paneláky a nově vznikající luxusní čtvrti, prostitutky na ulicích, dětská hřiště s malými dětmi, kojenecký ústav naproti nočnímu klubu. Taková je realita západu Čech. Večer jsme jen přemýšleli, co vlastně můžeme očekávat, mísila se v nás nervozita se zvědavostí. Budeme to s dětmi umět? Nebude mezi námi a dětmi nějaká bariéra? C když to nezvládnu? I to jsou otázky, které se nám honily hlavou.

Po tom, co nás ráno probudil křik těch nejmenších, jsme se vydali na prohlídku ústavu, vyslechli jsme stručnou přednášku o náhradní rodinné péči z úst pana ředitele a nezbývalo už nic jiného, než se vrhnout přímo do praxe, pod dohledem úžasných a velmi ochotných sester. Někdo zůstal u malých dětí, někteří z nás pomáhali na vycházce s mentálně postiženými. Pokud jde o zmiňovanou nervozitu, tak na tu skutečně nebyl čas, děti byly úžasně bezprostřední, vyhladovělí po kontaktu, objetí a pohlazení a nedaly nám příležitost k ostychu nebo rozpakům. Odpoledne jsme se na různých odděleních prostřídali a během poledne jsme vyrazili i k těm nejmenším. Osobně mám mladší sourozence, ale už dávno jsem zapomněl jaké to je být s malinkými dětmi, je to krásný pocit a myslím, že ostatní zažívali něco podobného. Děti si berou neuvěřitelné množství energie, ale zároveň i hodně energie dávají a za ten úsměv to prostě stojí. Během soboty jsme se dostali i k novorozencům, což byla úplně jiná zkušenost, malý človíček vám leží v náručí, kouká na vás, natahuje malinké ručičky a občas mrkne a vy za něj máte absolutní zodpovědnost. Postupem času jsme si každý vybral své oblíbené oddělení i děti, jsem velmi rád, že si každý našel to své a že se nikdo nezalekl dětí, které neměly takové štěstí jako my a jsou mentálně postižené.

Během soboty jsme si udělali výlet do Františkových lázní a do přírodní rezervace SOOS, neboť každý, kdo chce pracovat v pomáhajících profesích si musí umět najít čas na sebe a odpočívat – v našem případě aktivně. Z mé strany jsem velmi mile překvapen ochotou personálu – zdravotní sestřičky tu byly skutečně na svém místě, byly ochotné jak k dětem tak i k nám dobrovolníkům, neztrácely optimismus a úsměv na tváři. Pan ředitel je v tomto případě skutečně člověk na svém místě, sám obětuje část svého života pro druhé a mnohdy nad rámec svých povinností, je to člověk, který pro děti udělá vše, snaží se ústav rozvíjet a zajišťovat dětem co nejlepší podmínky a zároveň, jak nám kladl na srdce, si uvědomuje, že „ústav je pro dítě to nejhorší, co může být.“ Osobně si toho člověka velmi vážím. Z druhé strany jsme byli po úvodních rozpacích chválení jak sestřičkami tak i panem ředitelem.

Díky Aši si myslím většina z nás odpověděla na otázku, kolem své rodičovské role, asi by se mnou všichni souhlasili, že děti jsou úžasná stvoření, která vám nabízejí pohled na svět z úplně jiné perspektivy a vkládají a vás zároveň i dost zodpovědnosti, vždyť čtrnácti denní novorozenec je vám vydán absolutně napospas. Jsem velmi rád, že tento výlet proběhl a vím, že všichni z něj byli nadšení stejně jako já a nikdo nelitoval obětování svého volného času a většina vyjádřila i přání se do Aše vracet. Moc děkuji za všechny účastníky, za skvěle prožitý čas nejen u dětí i za to, že se najdou lidé, kteří jsou ochotni udělat něco pro druhé.

Projekt Otevřená náruč je zaměřen na setkávání dobrovolníků s dětmi z kojeneckých ústavů, které strádají nedostatkem sociálního kontaktu, na který bohužel v kojeneckých ústavech z personálních důvodů není čas. Tento projekt se snaží zmírnit citovou deprivaci dětí a rozvíjet tak jejich osobnost, což jim mimo jiné i usnadní adaptaci na nové prostředí v rodině.

Účastníci:

Mgr. Pavel Provazník
Tomáš Kufa, Ondřej Toth, Kamil Daněk, Iva Bartošová, Nina Janebová, Petr Homolka, Jana Hartmanová, Tereza Lelková, Jakub Dvořák, Anna Brandejsová