Den devátý - sobota 21.9.2002
8:00 Ráno - už! Mnohým z nás se opravdu ještě vstávat nechce. Hlavně proto, že je víkend, to je samozřejmé! Některým z nás se dokonce podařilo přeslechnout budíček (v 7:30) a že nám zbývá už jen necelé půl hodiny do odjezdu jsme se s dozvěděli ještě značně rozespalí. Co následovalo pak by se dalo označit jako nejrychlejší sprint z postele v životě. Pak už jen rychle sbalit a může se jet. Jelikož jsme stávali pozdě, o nějaké snídani se ani nedá mluvit (snad až v autobuse). Při odjezdu z kempu nám místní majitelé srdečně mávají a dávají sbohem (kdoví proč :-). Míříme na poslední kulturní památku na naší rumunské expedici - na hrad do města Hunedoara.
9:15 Hunedoara by byla zajisté popisována jako ošklivé znečištěné průmyslové město, kdyby se nemohla pochlubit hradem Corvin, který je největší rumunskou pevností. Cestopisec P. L. Fermor jej popsal slovy „tak neuvěřitelný, tak teatrální, že na první pohled vypadá naprosto nereálně“.
Už cestou k hradu začíná pršet, což vydrží po celou naši návštěvu ve městě. V hradu jsme si zakoupili vstupenky a čekali na průvodce, který se stejně nakonec nedostavil - čas čekání nám zpříjemnila Karolína, když nám na hradě začala zpaměti přeříkávat text k prohlídce zámku v Častolovicích. Prohlídku jsme absolvovali úspěšně sami. Opět jedno z místních překvapení - uprostřed prohlídkové trasy jsme narazili na místní obchod se sklem (no proč ne) a za chvíli další se suvenýry.
10:45 Další cíl je město Deva. Zde jdeme nakoupit poslední věci za poslední leie a také opět navštívit (už naposledy) rumunský Mac Donald. Zastávka trvala jen něco přes hodinu, ale i přesto se většině z nás povedlo zanechat zde poslední úspory a nakoupit již legendární víno Vampire, snad jako prezent rodičům.
12:10 Jedeme domů. Nikdo z nás nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Cesta ubíhá docela dobře a k 16h přijíždíme k rumunsko-maďarským hranicím. Dochází k rychlé kalkulaci zboží, které převážíme (došlo i k rozdělení mezi nic nevezoucí jedince). Poplatek „Za čistotu na hranici“ ve výši 3USD nám ještě připomene, že jsme na Balkáně a jde se na věc.
16:05 Poslušně stojíme ve frontě na celnici. Těsně před námi šacují osazenstvo nějakého autobusu „do trenek“. Uvidíme! Nakonec nás ani zde štěstí neopouští. Cesta přes Maďarsko a Slovensko domů do Čech probíhá pak rychle a bez rušivých událostí. Jen nálada už není taková jako na cestě TAM ... V NOCI SE SPINKALO, TAKŽE NENÍ ZÁZNAM O PŘEKROČENÍ DALŠÍCH HRANIC.
první strana | předchozí strana | další stranazpět