Den druhý - sobota 14.9.2002
5:30 Příjezd na maďarsko-rumunskou hranici (Nagylac-Nadlac). Připravujeme si pro jisto-jistě příjemné maďarské celníky pasy. Vzhledem k velmi brzké hodině většina autobusu pokračuje v pospávání.
6:06 Bez problémů se dostáváme přes maďarskou celnici a přejíždíme k části rumunské. Všichni už jsou vzhůru a s „hrůzou“ očekávají chování Rumunů.
7:00 Sledujeme první typicky balkánskou situaci. Rumunům se nechce čekat a tak se ve frontě předjíždějí. Stačí si při tom pochopitelně temperamentně nadávat. Naproti všem očekáváním jsme uspěli i zde. Ačkoliv to snad nikdo nečekal, rumunský celník, který si přišel pro pasy, byl velmi milý. Jen se docela vyděsil, když jsme mu oznámili, že jedeme do Rumunska na exkurzi a že zde hodláme strávit celý jeden týden. Všichni si posunujeme hodinky o jednu hodinu vpřed. Rumunsko je v jiném časovém pásmu.
7:40 Ihned za hraničním přechodem zastavujeme. Všichni se prodíráme davy místních veksláků k jediné, snad oficiální, směnárně „typu trafika“. Rázem jsou z většiny z nás milionáři. Směnný kurz česká koruna : lei je zhruba 1:1000. K vidění je i rvačka. Paní se asi nelíbilo, že ji "skořápkáři" obrali a tak dostala ještě nakládačku. Zatím odoláváme prodavačům všemožných suvenýrů a vyrážíme vstříc novým zážitkům.
9:00 Projíždíme Aradem. Tvář rumunského velkoměsta je prostě jiná, než jsme zvyklí ze západní Evropy.
14:40 Zastávka na „drogové plantáží“ - plevel.
15:10 Copsa Mica. Nejšpinavější město Rumunska.Všechny domy jsou úplně černé od popílku a prachu, které až donedávna do ovzduší vypouštěl místní chemický a hutnický průmysl. Průměrná délka života je v této obci o deset let kratší než ve zbytku země.
15:25 Krátká zastávka v Mediasi a první opevněný kostel. Nikdo netuší, kolik jich ještě uvidíme v následujících dnech. Nějaká babička si chce stopnout náš autobus. Hromadná doprava tady na venkově prostě tak funguje. Když nezastavujeme, tak na nás hrozí pěstí! Cesta se zhoršuje, asfalt se mění v kostky a pak standartní „polňačku“. Sláva řidičům a autobusu Karosa!
17:45 Právě jsme dorazili k Biertanu, obrovskému opevněnému kostelu, který je pod ochranou UNESCO. Bohužel je dnes otevřen jenom do 16:00. Okamžitě je rozhodnuto, že se zítra brzy ráno bude naše návštěva opakovat. Ještě vyrabujeme místní obchod se „vším“ a jedeme.
18:30 Podvečerní prohlídka Sighisoary s rodným domem Vlada Tepese (Drakuly).
19:45 Přijíždíme do kempu. Tedy kemp to prý je, ale příliš se tak pro nás zhýčkané „zápaďáky“ netváří. Chatičky o rozměru 2 x 2m jsou sice velice romantické, avšak pro některé z nás (měřící víc než 180cm) trochu nepohodlné. Komentář k úrovni místního sociálního zařízení by slabším povahám mohl způsobit šok.
20:30 Začíná seznamovací večírek.
Slovo pedagoga:
Na tomto místě je třeba vyzdvihnout kvality "naší" Karosy a ochotu řidičů. Cesta do Biertanu stála za všechny peníze! Z pozice pozorovatele musím říci, že největším zážitkem pro studenty bylo smíšené zboží v Biertanu. Není mnoho zemí v Evropě, kde by bylo levněji než u nás. A podle toho se také chovali.
první strana | předchozí strana | další stranazpět